Když nemůžeš spát

Lampy mžourající ospalou ulicí. Vše již zdánlivě utichlo, noc převzala vládu. Bolestný nářek pouličních umělců, klapání podpatků a občas nějaký ten opilecký výkřik již nikoho nepřekvapí. Zaposloucháš se do tohoto ticha a víš, že právě zde je tvé místo. Tma totiž schová kdejaké rány, najednou se vše zdá být jednodušší, stejně nemůžeš spát.  Máš ale vůbec nějaké problémy? Víš co to je nějaké mít? Celé je to absurdní. Kolem proběhla krysa, hledajíc potravu, každodenní boj a přežití v tomhle nelítostném světě. Ty si také snažíš udržet si místo na slunci, stále bojuješ předem prohraný boj a v noci se schováváš pod rouškou tmy. V myšlenkách, které ti víří hlavou, si stále a stále opakuješ, že to bude jiné a lepší, upínáš se k naději, která přeci umírá poslední. Ale umírá. Stále ti připadá, že noční ulice vše vyřeší?